Úspěšný trenér Miloš Říha: Letos jsme dosáhli na své maximum

Jaké pocity ve vás po sobotním zápase v tuto chvíli zůstávají? Zklamání z finálové porážky nebo spokojenost se ziskem stříbrné medaile?
„Na jedné straně zklamání, na straně druhé velký úspěch. Obě druhá místa, která se mi zde podařila vybojovat jsou ale trochu jiného charakteru. V prvním finále před čtyřmi lety jsme byli favoritem a titul jsme měli získat. Letošní druhé místo je spíše překvapením. Všichni hráči hráli nad svůj průměr a podávali vynikající výkony celou sezonu. Práce se nám dařila a postupně vedla k vrcholu. Sice jsme na ten absolutní vrchol nedosáhli, ale nesmíme zapomínat, že Sparta je zkušené mužstvo, tým pro play off, mužstvo vítězných typů. Řada hráčů má obrovské zkušenosti, ale na druhou stranu jsme ve finálové sérii nebyli horším mužstvem. Kdybychom vyhráli první zápas, možná se vše vyvíjelo jinak.“

Takže klíčovým okamžikem celé série byl první prohraný domácí zápas?
„Přesně tak. O tom jsme se přesvědčili s Českými Budějovicemi. Vítězství v domácích zápasech byla nesmírně důležitá. České Budějovice měly velice silné mužstvo, možná lepší než Sparta Praha. Nám se ale podařily první dva zápasy, po kterých jsme soupeře dostali pod obrovský tlak. Díky naší kázni a sebedisciplíně vypadalo semifinále velice lehce. V sérii se Spartou už ale naše hlavy nebyly v pořádku. Hlavně mě mrzí první prohraný zápas, kdy jsme za stavu 3:1 měli Spartu dorazit. Ale bohužel jsme polevili. Pak jsme ještě vedli 4:3, ale následovala další obrovská chyba. Poslední šanci jsme dostali při střele Davida Havíře do prázdné branky, ale to bylo vše a Sparta nás logicky potrestala.“

Poslední zápas sezony se hokejistům HC Moeller Pardubice sice nepovedl, ale i tak může bát se soutěžním ročníkem 2006/2007 spokojený.

Takže se od tohoto výsledku odvíjela i další utkání?
„Ve druhém jsme už byli nervózní, ale Sparta už hrála lépe a my jsme opět dělali velké chyby. Ve třetím zápase jsme jeli na Spartu, která byla v domácím prostředí jasným favoritem. Na toto utkání jsme se hodně připravovali a v úvodu jsme hráli výborně. Bohužel jsme tam ale nedali góly a z hloupých chybiček jsme inkasovali. Za stavu 0:3 nás všichni odepsali, ale my jsme se dokázali vzchopit a odehráli jsme dva skvělé zápasy. Dokázali jsme, že naše parta byla skvělá.“

Druhé místo je obrovským úspěchem

Jenže pak přišel šestý zápas série…
„Něco na nás sedlo. Do dnešní doby nevím co, protože se mi ten zápas nelíbil od začátku. Z naší strany byl mizerný a stejně tak i ze strany Sparty. Vše ale rozhodl první gól v naší síti, který jsme nabídli naší nekázní. Sparta se dostala do vedení, zavřela střední a obranné pásmo. My jsme se snažili něco vytvořit, ale chyběla nám lehkost. Útočníci si nevěděli rady a nebýt už v první třetině výkonu Jána Lašáka, tak jsme mohli odcestovat domů. Paradoxně jsme se dokázali zvednout až posledních pět minut zápasu, ve kterých jsme si vytvořili pět jasných šancí. V hlavách ale už bylo, že je zápas prohraný.“

I tak musíte hodnotit sezonu pozitivně…
„Druhé místo je ale obrovským úspěchem! Přeskočili jsme České Budějovice, Liberec, Slavii Praha, Zlín… Stříbrná medaile je tedy vynikající výsledek, vzhledem k tomu, že náš cíl na začátku sezony byla minimálně šestá příčka. Náš cíl jsme tedy výrazně překročili. Vždy je smutné prohrát poslední zápas sezony, ale já si toho cením nesmírně vysoko a musíme to brát jako znovunavrácení pardubického týmu ke své hokejovosti. Vždyť v posledních pěti letech byl tým třikrát ve finále. Pokud chceme ještě výš, musíme přidat, protože všechny ostatní týmy tvrdě pracují, takže nesmíme na tomto úspěchu usnout. Naopak musíme v klubu daleko více pracovat, zejména na mládeži, která nám v Pardubicích pokulhává. Na tyto věci se musíme zaměřit.“

Do Pardubic a do České republiky jste se vrátil po dvou letech a tým, který jste převzal, značně pozměnil svoji tvář. Kdy jste proto během sezony začal cítit, že má pardubický tým na úspěch?
„To je složitá otázka. V každé čtvrtině základní části jsme se sice bodově zlepšovali, ale vždy jsme tam měli slabší chvilku. Navíc liga byla vyrovnaná, takže až do posledního zápasu se hrálo o play off a o umístění. Mohli jsme tak klidně v základní části skončit pátí a vypadnout v prvním kole play off. My jsme si proto cíle dávali postupné. Vždy se ukázalo, že mužstvo má vnitřní sílu a dokáže v pravý okamžik zabrat. Například v závěru základní části jsme prohráli v Českých Budějovicích a druhá příčka se nám vzdálila. Stále jsme ale věřili a na druhou příčku jsme se nakonec posunuli. Bylo to velice důležité, protože druhé místo znamenalo výhodu domácího prostředí v soubojích se Znojmem a s Českými Budějovicemi a pravděpodobně rozhodlo tyto série.“

Radost. Tento pohled na hokejisty HC Moeller Pardubice nebyl v této sezoně ojedinělý.

Říkal jste, že Pardubice budou muset tvrdě pracovat, aby se ve špičce udržely dlouhodoběji, co je tedy potřeba udělat před tou nejbližší sezonou?
„Musíme nejdříve udělat zhodnocení sezony a jednotlivých hráčů. Ještě nevíme, kdo tady zůstane a kdo půjde pryč. Tým potom musíme doplnit velmi kvalitními hráči. Navíc příští sezonu začne platit pravidlo, podle kterého musí být v týmu dva hráči do dvaceti let a to je další výzva pro nás. Chceme, aby s týmem nejenom trénovali, ale aby výrazně promluvili do složení kádru. Hledat kvalitní hráče je ale velice obtížné. Dobří hráči jsou většinou v zahraničí. Vzhledem ke kvalitě mládeže u nás je navíc obtížné očekávat, že by některý z mladých hráčů razantně vstoupil do A týmu. Loni jsme do přípravy vytáhli dvanáct hráčů a z nich se do širšího týmu dostali tři. Musíme pracovat na tom, aby se z výběru dostalo tak pět mladých hráčů, kteří by chtěli opravdu vytvořit konkurenci a navíc na sobě tvrdě pracovat.“

Play off? To je ten pravý hokej!

Začne se tedy mezi extraligovými týmy tvrdě obchodovat i s mladšími hráči?
„Každý bude muset především začít pracovat se svými hráči. Je to složité v době, kdy mladé zajímají především počítače a hokej je navíc hrozně drahý sport. Pardubice by se konkrétně měly zabývat, jak pomoci sociálně slabším a vtáhnout je do hokeje a do tohoto sportu.“

Zápasy v play off jsou velmi stresující především pro trenéry. Dokázal jste si letošní play off vůbec užít?
„Přestože vypadá, že člověk bouří, tak si určitě play off užívá. Hlavně jsem nechtěl, abychom skončili sezonu nějak předčasně. Zápasy v play off jsou pro nás takovou odměnou za to, že jsme v sezoně tvrdě pracovali. Cílem přece je, dostat se co nejdál a neskončit někdy v únoru nebo v březnu. Tohle je ten pravý hokej! Letní sezona je sice velice důležitá, ale proč ji začínat v květnu, když můžeme až do poloviny dubna hrát. Jako trenér si ale play off rozhodně užívám. Vždyť je to svátek, chodí plné stadiony, je velký zájem médií, fanoušků, přátel, takže jsem si toto play off nesmírně užíval. Hrát finále v takto hokejové zemi je nesmírná pocta.“

Co vás čeká v nejbližších dnech? Platí stále, že se v sobotu zúčastníte Vinařského půlmaratonu, na který jste trénoval?
„Jestli poběžím, se ještě uvidí. Musíme co nejdříve zhodnotit sezonu a co nejdříve se připravit na novou. Za týden chci totiž odjet do Ruska na mistrovství světa. Náš tým hraje základní skupinu v hale týmu, ve které jsem trénoval. Chtěl bych se tam proto podívat za přáteli a přitom si užít světového šampionátu. Až se vrátím, rád bych odjel alespoň na týdenní dovolenou a potom už začíná organizace letní přípravy. Musíme stále pracovat na posilách, protože jsme zodpovědní za to, abychom znovu dosáhli našeho cíle. Náš cíl ale už nebude šesté místo. Náš cíl musí být jiný a bude záležet na tom, jak se nám podaří tým poskládat.“

V play řadě hráčů šla forma nahoru. Těší vás, že se vám ji podařilo vyladit?
„Určitě ano. Hlavně je dobře, že hráči přijali náš tréninkový proces a systém, co jsme chtěli. Řadě hráčů prostě play off sedí. Například Libor Pivko, kterému se v play off dařilo už ve Zlíně po boku Jaroslava Balaštíka a Petra Lešky. Peter Pucher sice toho v play off tolik neodehrál, ale vždy, když o něco šlo, tak byl dominantní postavou Znojma. Ostatní hráče strhával i na trénincích, což mě i překvapilo. Je jenom dobře, že máme v týmu takové hokejisty, protože jejich nadšením a zaujetím pro play off se nakazí i ostatní hráči a roste i výkon celého mužstva.“

Pardubičtí dali i do posledního zápasu sezony všechno. Nestačilo to.

Mrzí vás hodně, že se vám za stavu 2:3 na zápasy nepodařilo sérii vrátit do Pardubic? Sparta po dvou porážkách vypadala hodně nalomená…
„Mrzí mě, že jsme po dvou skvělých zápasech znovu spadli dolů. Byl to problém celé sezony. Uhráli jsme dva vynikající výsledky a v dalším utkání si každý začne dělat co chce. To se nám právě v šestém zápase vymstilo. Hra nebyla organizovaná podle našich představ a stejně tak i týmový výkon. Sparta byla nalomená opravdu hodně. Před šestým zápasem jsem tvrdil, že jsme je naučili zdravit, protože za stavu 0:3 nás nikdo nepozdravil a oni si mysleli, že jsme nějací kluci z vesnice, kteří si s nimi přijeli zahrát. Za stavu 2:3 se to obrátilo, začali nás brát jako silný tým a hodně se toho báli. Je opravdu škoda, že jsme sérii nedotáhli do sedmého zápasu v Pardubicích, protože věřím, že už bychom neopakovali sedmý zápas se Slavií.“

Nastal posun v hráčské psychice po snížení na 2:3? Za stavu 0:3 o nic nešlo, ale za stavu 2:3 se začala série obracet?
„Určitě se to na tom projevilo. Každý výkon je závislý na psychice. O výkonu rozhoduje psychika minimálně ze třiceti procent. Možná hráči začali tušit, že přichází šance na vítězství v celé sérii. On to vlastně nebyl šestý zápas, ale sedmý! Sparta měla velké problémy se zdravotním stavem svých hráčů a navíc byli hráči hodně nervózní. Nezachytal jim v sérii gólman a navíc Ján Lašák chytil skvělou formu. Pokud jsme si ale takovouto myšlenku dali do hlav, tak je to problém. My jsme se ale euforii snažili brzdit. Zase jsme cestovali den dopředu, zase jsme mužstvo připravovali stejně. Na ledě ale vypadalo, že jsme z toho trochu znervózněli, protože si nedokážu představit, že jsme dva zápasy hráli výborně a potom jsme najednou spadli do takovéto křeče. My jsme ten zápas opravdu odehráli mizerně.“

Letošní stříbrné mužstvo bylo určitě lepší

Říkal jste, že tým je občas „nekoučovatelný“, jak se potom na lavičce cítíte?
„Trenér zkouší všechno. I v posledním zápase po první třetině byl klid. Řekli jsme si, že po takoví první třetině prohráváme jenom 0:1 a když zlepšíme naši práci, pohyb a kombinaci, tak to pro nás dopadne dobře. Po druhé třetině jsem se pokusil urazit hráče v jejich klidu, křičel jsem na ně, pokusil jsem se je vyburcovat, ale zase se to nepovedlo. Trenér je tam od toho, aby reagoval na každou situaci. Hrozně mě rozčílí, když mužstvo na pokyny nereaguje. Často to jsou přitom jednoduché pokyny. Například postavení na buly, kdy jim vysvětlíte, kudy nám hráči soupeře ujíždějí a oni se stejně postaví jinam. Ale zase musím zopakovat, že sezona byla pro nás neskutečná a na tomto výsledku musíme postavit další. Dokázali jsme zkrátka něco fantastického.“

Ve Slovanu jste dokázal získat dva tituly, v Pardubicích jste dvakrát skončil těsně pod vrcholem. Proč to v Čechách zatím nevyšlo?
„Na Slovensku jsem měl vždy vynikající tým, který navíc pochopil, že se proto mužstvo musí umravnit, ukáznit. Oba týmy, včetně toho s hráči z NHL, tahaly vždy za jeden provaz. Tady nám něco chybí k tomu, abychom to dotáhli do konce. Možná bychom pro to mohli udělat víc.“

Byl současný tým nejlepší, který jste kdy v Pardubicích trénoval?
„V Pardubicích asi ano. Přestože ‚tým‘ byl asi nejlepší, když jsem tady byl poprvé. Kluci, kteří tady v tu dobu byli, nastartovali hokejové Pardubice. Byli tady průměrní hráči, kdy největší hvězdou byl Ladislav Lubina, který mužstvo nastartoval, pracoval tvrdě na tréninku a ukazoval všem, co hokej obnáší. Všichni se toho chytli a přestože jsme skončili ‚až‘ čtvrtí, tak to byla nejlepší sezona a nejlepší parta. Když ale porovnám dvě stříbrná mužstva, tak to letošní bylo určitě lepší. V letošním roce byla i lepší parta, kluci hokejem žili. Nebylo jim proti srsti, že jsme dělali různá soustředění, že jsme dělali společné porady. Navíc se vždy dokázali z každé krize vyhrabat.“

Stříbrná parta. Hokejisté HC Moeller Pardubice.

Není vám líto, že se právě proto na tento tým nebude vzpomínat jako na zlatý?
„Na začátku znamená stříbrná medaile vždy lítost. Ale zase si podsouváme, že jsme zlatí neskončili. Já tvrdím, že jsme zlatí skončili. Co musí říkat v Českých Budějovicích nebo v Liberci? My jsme asi dosáhli maxima, kterého jsme mohli dosáhnout. Mnoho lidí si to možná neuvědomuje. Určitě je lepší skončit zlatý, ale tohle mužstvo dokázalo hodně. Česká extraliga má svůj vysoký kredit a být ve finále soutěže znamená, že musíte mít vynikající mužstvo a že musíte odvést dobrou práci. Včetně hráčů, trenérů i vedení klubu.“