Luděk Bukač: V ledním hokeji zaostáváme hlavně dovednostně

PhDr. Luděk Bukač (narozen 4. srpna 1935 v Ústí nad Labem) je bývalý československý hokejista, později trenér a pedagog. Ještě během aktivní hráčské činnosti byl na stáži v Kanadě (tým Oklahoma Blazers, 1965) a v SSSR (tým CSKA Moskva, 1966). Později proslul jako trenér, který se soustavně věnoval teorii i praxi ledního hokeje. Československou a českou hokejovou reprezentaci dovedl ke dvěma titulům mistra světa v letech 1985 v Praze a 1996 ve Vídni. Vědecká i odborná publikační činnost Luďka Bukače je velmi bohatá – je autorem kolem třiceti vědeckých statí, dále řady učebních textů a metodických příruček, spoluautorem knihy „Obrana v ledním hokeji“. V ČSSR i v zahraničí publikoval přes sto odborných článků. Přednášel na univerzitách a seminářích v Kanadě, Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Itálii a Rakousku. V roce 2007 se stal členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace. » PhDr. Luděk Bukač

„Mám čtyřicetileté zkušenosti, jsem trenér se vzděláním a působil jsem i jako učitel. Ve sportu vždycky platí to, co funguje. A co funguje, ukazují výsledky. Ty jsou velmi důležité. V otázce výchovy trenérů a hráčů zaostáváme,“ prohlásil Luděk Bukač.

„Situace v českém mládežnickém hokeji není radostná, neustále se přešlapuje na místě a to trvá dost dlouho. Zdá se nám, že to není v hráčích, ale v hlavách koučů a teoretickém přístupu k lednímu hokeji,“ pokračoval.

Hovořil jste o tom, že problém je v hlavách koučů. Jak byste to vysvětlil?
„Pojmenoval bych to názorně. Dukla Jihlava byla famózním klubem, který získal dvanáct titulů mistra republiky. Když jádro hráčů ukončilo svou kariéru a ve vedení klubu se vystřídalo několik hráčů, co byli v úspěchu zapojeni jako třeba Jaroslav Holík, Jiří Holík, Josef Augusta, František Vorlíček, Honza Hrbatý a řada jiných, tak s klubem nepohnuli. Výkonnost už nevrátili. Tady je nějaká chyba, děláme něco, co je přežitkem a už nefunguje. Celý svět dělá něco jiného než my.“

Chyba se ale musí pojmenovat a pak najít řešení k jejímu odstranění…
„Pojmenování je jednoduché: zaostáváme dovednostně. Řešení problému je v týmové součinnosti, systému hry družstva, nácviku a v kondici. Nevidíme ho ale v tom, že neumíme hrát hokej, čili neovládáme základní dovednosti. Neumíme kontrolovat kotouč, neumíme bruslit na úrovni, která je dnes vyžadována. Naši hráči se v tomto způsobu herního projevu nerealizují.“

Řekl jste, že český mládežnický hokej přešlapuje na místě. Nemáte pocit, že se spíše více mluví, než koná?
„To je pravda. Lední hokej dostal novou dimenzi. Tou je komerce. Komerce a vzdělávání často ve svých problémech stojí na jiných pólech.“

Hvězdy se nerodí, hvězdy se dělají

Co byste tedy klubům poradil?
„Oddíly samy cítí, kde nás tlačí bota. Ve světě je silným hlasem přijata teze, že hvězdy se nerodí, ale hvězdy se dělají. Je to o způsobu a intenzitě tréninků.“

Český svaz ledního hokeje připravil projekt hokejových akademií, ve kterém jsou i Pardubice členem. Je to podle vás prospěšný krok?
„Myslím si, že tato idea je v pořádku. Němci a Švýcaři, kteří nás dohnali, pracují také tak. Je potřeba to co nejdříve uvést do života.“

Pokud se vše bude dařit tak, jak má, kdy podle vás se český mládežnický hokej vrátí do světové špičky?
„Prognóza není tak jednoduchá. Výkonnost a její docilování je proces, to není změna, která přijde ze dne na den. Jak intenzivně se do něj vrhneme, tak tím bude časově kratší. Pokud budeme váhat, tak bude delší.“

Jak je na tom podle vás pardubický mládežnický hokej?
„Pardubice stejně jako v minulosti Kladno nebo Litvínov a Jihlava byly líhní hokejistů s mezinárodním standardem. Hovořme o triu Martinec – Novák – Šťastný, dále pak o Františku Panchártkovi, Karlu Vohralíkovi, Jiřím Dolanovi, Stanislavu Prýlovi, Dominiku Haškovi nebo Františku Musilovi a dalším. Snad se v budoucnu projeví kroky ke zlepšení mládežnického hokeje u nás a opět budou vyrůstat noví Haškové a Martincové, jako tomu bývalo v minulosti.“

Je potřeba raná specializace

Řada rodičů řeší během výchovy dítěte dilema, kdy je správná doba, aby se dítě rozhodlo pro jeden konkrétní sport v případě, že holduje vícero aktivitám…
„Pakliže sportovní hry jdou u dítěte dohromady, tak je může dělat v raném věku. Hovoříme tady o pěti nebo šesti letech věku. My už ale dneska víme, že proto, abychom hráče v dlouhodobém desetiletém procesu vychovali, tak je potřeba raná specializace. Je potřeba mít deset nebo dvanáct měsíců v roce led. Všestrannost více sportovních disciplín je velmi obtížná. Sám se domnívám, že do osmi devíti let věku není na závadu, ale potom už je nutno se rozhodnout pro specializaci a té se naplno věnovat. Celoroční trénink je dneska tak náročný, že veškeré složitosti a silově obtížné koordinační pohyby tato kondiční průprava nabízí. Sami jste na předváděných cvičeních viděli, že by hráčům neměla vadit.“

Nepřijde vám, že lední hokej zaostává za svou moderní konkurencí jiných sportů tím, že je fyzicky, časově a ekonomicky náročný?
„Třeba florbal začíná válcovat sporty ekonomicky. Je totiž poměrně levný. Druhou věcí je, že není zdaleka tak kondičně náročný jako lední hokej. Dovednostně ano, ale pohyb hráče na hřišti a pohyb hráče ledního hokeje na ledové ploše s intenzitou a náročností je nesrovnatelný. Proto jsme úspěšní v in line hokeji, ve florbalu a dalších příbuzných sportech.“

A navíc je velmi obtížné motivovat hráče, že?
„Stejně jako ve škole platí, že motivuje vás učitel svou prací, kterou vám nabízí a jak vás zaujme, jakou má ukázku a respekt. Kouč si vytváří respekt sám, jsou trenéři vynikající, dobří, průměrné a také i špatní.“

A tím se dostáváme na začátek našeho rozhovoru…
„Přesně tak. Je to spíše v hlavách trenérů.“

Kompletní fotogalerie