Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík
Zvládli jsme to velmi dobře, pochvaluje si Miloš Říha
Emotivní bitvu s vítězným koncem pro Pardubické zhlédla včera beznadějně vyprodaná liberecká Tipsport arena. Pardubičtí hokejisté po Českých Budějovicích a Třinci dokázali jako třetí v pořadí dobýt nejnovější extraligovou arénu v České republice. Pardubice přitom odjely na sever Čech oslabeny, ale vynikající výkon Jána Lašáka, nezměrná bojovnost a také potřebné štěstí slavily úspěch. HC Moeller se ani nenechal rozhodit v polovině třetí třetiny, kdy bylo za vzájemnou bitku vyloučeno celkem pět hráčů. „Hlavně jsme šli za vítězstvím, bylo to vidět. Jeden žil za druhého, plnili jsme to, co jsme si řekli,“ prohlašuje Miloš Říha, trenér HC Moeller Pardubice.
Proč včera chyběli Petr Sýkora a Tomáš Rolinek, kteří v úterý trénovali?
„Petr přišel na rozbruslení, že má problémy se zády. Tomáš byl ráno u doktora, má nějaké problémy s dýcháním. Proto oba do Liberce nejeli. Honza Kolář už minulý zápas měl problém se žebry, pořád to není v pořádku.“
Zápas nedohrál Tomáš Blažek, jak on je na tom?
„Zprvu to vypadalo špatně, ale dnes už trénoval. Tomáš dostal prášky na spaní, věřím, že proti Českým Budějovicím nastoupí.“
Dá se tedy očekávat nějaký posun v tom, že by zítra proti Českým Budějovicím některý z absentérů mohl nastoupit?
„Dnes jsem mluvil s doktorem. Honza Kolář určitě nebude, ti tři uvidíme… Rádi bychom nasadili Petera Puchera.“
Ján Lašák se musel vyrovnávat nejen s nebezpečnými střelami, ale i důrazem libereckých hokejistů.
Vstup do včerejšího zápasu se vám sice výsledkově nepovedl, ale první třetina mi přišla velice vyrovnaná…
„Pokud jsme hráli v pěti, tak Liberec neměl šanci. Přesně to, co jsme si řekli, tak jsme plnili. I když nastoupila oslabená parta, tak jeden žil za druhého, jestli jsme střídali po pěti, třech vteřinách, tak to bylo jedno. Šli jsme nažhaveni na led. Hlavně jsme šli za vítězstvím, to bylo vidět.“
Takže vás oslabení více semklo?
„To bylo už před zápasem. My jsme pak byli překvapeni z některých oslabení na ledě. I já jsem se tam docela rozčiloval, ale museli jsme se trošku mírnit. Všechny hráče jsme zkrotili, abychom to zvládli. Třeba vyloučení Libora Pivka, jen že se otočil, přitom o střídání dříve mu Václav Pletka sprostě nadával… To je těžké. Trend, o kterém rozhodčí hovoří, nemá s poměrem vyloučení 13:17 nic společného.“
Ve druhé třetině se vám podařily tři brejky. Dva proměnil František Mrázek a při třetím využil nepřehledné situace před brankou soupeře Dušan Andrašovský…
„V přestávce jsme si řekli, že se nic neděje. Že prohrávat v Liberci 1:0 po první třetině nic není. Navíc jsme hráli výborně, gól, který jsme dostali, byl takový polovlastní a náhodný. Mužstvo to pochopilo, že si musíme věřit i do útoku. Byly tam brejkové situace, domácí asi chtěli zápas rozhodnout ve druhé třetině, které mají oni statisticky výborné – 83 procent. Oni si asi hodně věřili a šli dopředu a dělali chyby. Na co jsme se připravovali a trénovali, tak kluci zúročili. Dohrávali jsme situace v předbrankovém prostoru, aby Milan Hnilička nemohl rozehrávat puky, což se mu v první třetině dařilo. Mužstvo zkrátka splnilo to, co jsme si řekli.“
Pardubická střídačka si užívala každou chvíli na odpočinutí.
Na začátku třetí třetiny jste sice dostali branku, ale pak jste ubránili i několik oslabení…
„Velký tlak měl soupeř při přesilovkách. Chodili na jednu za druhou, měli jednu vyloženou šanci do prázdné brány, ale jinak to kluci v oslabení ubojovali. Navíc nám předtím odstoupil ze hry Tomáš Blažek, měli jsme vyloučené tři obránce za sebou a k dispozici byli studení obránci ze čtvrté pětky. Zvládli jsme to velmi dobře.“
Ve 48. minutě se strhla na ledě velká bitka. Jak se to všechno z vašeho pohledu seběhlo?
„To hlavně nezačalo ve 48. minutě, ale už v 1., kdy Standa Procházka vjel do Lašáka. Asi to bylo dané, že hráči mají dohrávat do brankoviště. První gól jsme dostali, kdy dva hráči atakovali brankáře, a několikrát se to po sobě opakovalo. Vyvrcholilo to tím, že na Jánka shodili branku a začala bitka. My jsme jednoznačně hráčům říkali, ať brání gólmana. To je přece normální. Nehledal bych v tom ale, že někdo provokoval. Mrzí mě to, že jsme dostali dvě minuty navíc za to, že Jánko opustil brankoviště. Ano, je to v pravidlech, ale přece si nenechá spadnout branku na hlavu. To je podle mě absurdní. Pravidla mají být citlivě řešena. Toto podle mě nebylo takto posouzeno.“
HC Moeller odolal libereckému náporu, v závěru se mohl radovat. Užil si děkovačku i s početným zástupem svých fanoušků.
Když Aleš Píša shodil ve Zlíně při bitce rukavice, dostal trest ve hře. Včera dva hráči Bílých Tygrů byli za tyto prohřešky potrestány „desítkou“ navíc…
„Na to jsme také upozorňovali, dvakrát jsem za rozhodčím poslal Miro Hlinku. Dokonce rozhodčí ani snad nevěděl, že se bili dva hráči, kteří sundali rukavice. To měl podle nás být automaticky trest do konce utkání, avizovali jsme to, ale toto musí posoudit rozhodčí.“
V závěru jste se bránili oslabení, nejprve po vyloučení Davida Havíře, pak šel pykat Aleš Píša…
„U Aleše to určitě faul byl. David Havíř sice soupeři ruce dal, ale on se s radostí skácel. To je na posouzení rozhodčích. Řekl bych, že před tak skvělou atmosférou, vynikající mužstva i hokej, že to bylo malinko pokažené. Ale rozhodčí je také pod tlakem – nás, diváků, komisařů… Jsou to lidé, dělají chyby.“