Jsem tu pro to, abych chytal, zdůrazňuje Robert Kristan

Po středečním dopoledním tréninku v malé hale ČEZ Areny se ještě v šatně protáhl, sedl si pak do křesla a začal hovořit držíce láhev s iontovým nápojem. Povídal velmi dlouho i o tom, jak se cítil po vítězných nájezdech proti Kometě Brno, nebo že nechce být hvězdou jako v Záhřebu…

Máte za sebou šest odchytaných utkání s bilancí čtyř výher a dvou porážek. Jste spokojený?
„Já chci vyhrávat každý zápas. Extraliga začala svižně, start je celkem dobrý, ale musíme nadále tvrdě pracovat, odbourat horší momenty a naopak stavět na těch dobrých. Musíme se koncentrovat vždy celé utkání, zkrátka je stále co zlepšovat. Máme ale i dobré momenty, na těch je třeba stavět do dalších duelů. Myslím si, že jsme na dobré cestě, vydržme jít po ní. Těšíme se na páteční utkání v Liberci, tam pojedeme samozřejmě s cílem vyhrát.“

Průměrně máte dvaatřicet zákroků za zápas. Není to moc?
„To je dobrá otázka… Ano, je to hodně střel na bránu a každý tým se snaží hrát tak, aby brankář měl co nejméně práce, protože čím více střel, tím větší šance dát gól. Můžete mít ale zápas, kdy vystřelíte patnáctkrát a dáte pět gólů, protože ujedete sami nebo ve dvou na jednoho. Tohle je ale lední hokej… Problém je, o jakou střelu se vždy jedná, kolik z nich je vyložených brankových příležitostí, tohle je důležité. Každý tým se před zápasy dívá na video a hledá způsoby, jak překonat obranu soupeře, aby se dostával do co nejnebezpečnějších šancí.“

A jak to tedy funguje v Pardubicích podle vás?
„Každá střela je nebezpečná, to je jasné. Můžete udělat chybu a pak soupeř skóruje klidně střelou ze středního pásma. Problém je, jak reagujeme na takové střely, zda jsme připraveni na dorážky, jde mi o spolupráci celého týmu při defenzivní činnosti na ledě. Další věc je, abychom vydrželi hrát koncentrovaně po celou třetinu. Mám pocit, že občas myslíme v poslední minutě na přestávku, to nejde. Tohle je drobnost, která ale může udělat zápas. Ale pracujeme na tom, zlepšujeme se, cítím to! Máme dost mladý tým, někteří kluci hrají extraligu prvním nebo druhým rokem, já jsem tu také prvně. Spousta věcí je pro nás nových, třeba stále čekáme, až se nám uzdraví někteří kluci a pak budeme ty pravé Pardubice, sám nevím. Naší prací je tvrdě každý den trénovat a makat na tom, abychom byli lepší a lepší. Věřím, že se zlepšujeme, abychom na zmíněných koncích třetin hráli taktičtěji a neinkasovali.“

Mou prací je chytat puky

V neděli to byl výborný zápas proti Kometě Brno, přitom se stalo to, o čem jste mluvil – Kometa vyrovnávala na 1:1 v čase 19:56…
„Vím, na co narážíte. Vždycky, když inkasujete pár vteřin před pauzou, tak to není dobré a je celkem jedno, zda hrajete v oslabení. Když vedete 1:0, tak máte zápas ve své moci, řeknete si něco v kabině a jdete do další třetiny s náskokem. Takhle jsme obdrželi gól na samém konci, bylo to 1:1 a vše je jinak, to vás srazí. Tohle je lední hokej, musíme se učit každou chybou, abychom ji neopakovali. Jedině potom budeme lepší a lepší, což samozřejmě všichni chceme. Máme zkušené hráče, abychom toto zvládali. Samozřejmě jsem byl také naštvaný, ale mou prací je v dalších fázích utkání chytat puky. Já si před druhou třetinou říkal, že to je prostě 0:0 a jedeme dál. Takhle by to mělo podle mě být. Samozřejmě vás naštve, když dostanete gól takhle před koncem, ale nesmí vás to položit, ale naopak nakopnout, že musíte přidat. V kabině si sednete, odfrknete, dáte si něco k snědku, napijete se a jdete do další třetiny s tím, že se zase prosadíte.“

Takže jste takový optimista, který vyhlíží další minuty zápasu s tím, že to zase bude dobré?
„Každý by měl být takový! Přece hrajeme zápasy pro to, abychom vyhrávali. Řeknu takhle: když hrajete špatný hokej, tak se těžko zvedáte nahoru. Když je to naopak, tak máte síly, že si můžete věřit, že se zvednete, i když se zápas nevyvíjí dle vašich představ.“

Zastavím se ještě u samostatných nájezdů v utkání s Kometou Brno. Vaše sebevědomí při chytání opravdu výborných exekutorů v dresu hostí bylo patrné až na tribunu – vychytal jste i Petra Tona. Proti vám jeli sami praváci…
„Před každým zápasem projdu soupisku soupeře a spoluhráčů se zeptám, na koho si mám dát jaký pozor. Takže se snažím vědět podrobnosti o nejnebezpečnějších hráčů soupeře – o tom, že Petr Ton má výborný blafák do bekhendu jsem věděl. I mě potěšilo, jak se mi nájezdy povedly a že jsem ani jednou neinkasoval, mám z toho velkou radost. Doma je třeba vyhrávat, podporují nás skvělí fanoušci, přišlo přes osm tisíc lidí, povedlo se nám získat dva body. Musím přiznat, že možná byly šťastné, ale k velkým výsledkům potřebujete štěstí. Ještě bych zmínil situaci na konci zápasu, to bylo pár vteřin před sirénou, soupeř tam střílel do poloprázdné brány, ale netrefil ji. To je ten moment, ve kterém jsme měli opravdu štěstí. Pokud bychom inkasovali, tak to by nás poznamenalo – pracujete tvrdě celý zápas a pak takhle prohrajete. Ale my jsme udrželi remízový stav a vyhráli v nájezdech, to nás musí povzbudit. Jsme šťastní za tyhle dva body!“

Byl jste po jejich zisku o to šťastnější? Zápas, ve kterém i Kometa podala vynikající výkon, se vám povedl, svůj výkon jste korunoval v samostatných nájezdech…
„Víte, já se nedívám na to, jak hrála Kometa Brno, pro mě je důležitý náš výkon. Oni prý hráli nejlepší zápas sezony, alespoň to říkal jejich trenér po skončení utkání. Já si třeba myslím, že náš výkon měl stále rezervy, když se na to podíváme tak, že jsme je porazili, tak máme velmi kvalitní tým, nebo snad ne? Vždy mám radost z některých věcí na ledě a naopak mě jiné štvou, narážím tím na naše chyby. Občas se stane, že prohrajeme zápas, ale můžeme mít dobrý pocit, když ho odehrajeme dobře a s co nejméně chybami. Může se stát, že vás soupeř porazí třeba díky skvěle sehraným přesilovkám, i když hrajete opravdu dobře. Naopak pokud uděláte spoustu chyb a i tak vyhrajete, tak ano, je to fajn, ale musíte být na pozoru, abyste omyly neopakovali. Musíte se podívat do zrcadla a říci si: ‚Ano, vyhráli jsme, ale nebyl to od nás dobrý zápas, vyhráli jsme jej pouze díky pár hráčům, co měli skvělý den a dařilo se jim. Musíme hrát jako celek lépe.‘ Tohle jsou momenty, které mohou určit, zda jste úspěšní v celé sezoně. Každý zápas je potřeba analyzovat, dívat se na dobré věci a přemýšlet o těch špatných tak, abyste je neopakovali. To je cesta ke zlepšování se.“

Nechci bezhlavě křičet

Jak komunikujete se spoluhráči během hry?
„Snažím se mluvit na kluky česky. Na tomhle pracujeme každý trénink, abychom si rozuměli lépe a lépe. Mám dobrý pocit, v tomhle se zlepšujeme.“

S Blažem Gregorcem asi slovinsky, že?
„On je jediný, na koho jsem hrubší. Známe se z národního týmu, co v něm začal hrát. On to o mě ví a bere to v pohodě.“ (směje se)

Hodně tedy mluvíte při zápasech?
„To záleží na konkrétním utkání, někdy hodně, jindy skoro vůbec. Tohle hodně záleží na mně a jak se utkání vyvíjí. Občas zakřičím, když mám pocit, že to může týmu pomoci. Snažím se vytvářet pozitivní momenty, ne jen bezhlavě křičet. Chci být klukům nápomocen.“

Nechci být hvězdou, jsem členem týmu

Pozorujete, že u fanoušků začínáte být velmi populární?
„Díky za tuhle skvělou otázku! Rád bych řekl následující: mám mnoho zkušeností, ve svých minulých působištích mě všichni znali a byl jsem asi populární. Nejvíce asi v Záhřebu, tam to bylo obrovské, možná více než místní fotbalisté. Lidé mě všude poznávali… Za sebe bych rád poznamenal, že nechci být hvězdou, ale jedním z členů týmu. Občas také vyjedu zamávat fanouškům, udělat vlnu, ale ne více. Hokej je kolektivní sport a zápasy vyhrává celý mančaft, ne pouze brankář. Ano, mám vždy radost po vítězství, ale sezona je dlouhá a oslavujme pořádně, až se nám povede něco velkého, třeba na konci sezony… Chci být stále nohama na zemi, snažím se neustále zlepšovat. Když vás lidé milují a tleskají vám, tak se může hodně rychle stát po pár nepovedených momentech, že vás začnou nenávidět. Tohle bych rád vysvětlil: připouštím tlak na sebe – jsem v Pardubicích nový, čekají se ode mě kvalitní výkony, jsem na to připraven třeba ze Švédska, tady chci zůstat sám sebou a pracovat pro tým, abychom se zlepšovali. Když vzpomenu na zmíněný Záhřeb, tak tam to bylo až moc. Každý se mě neustále ptal, co a jak, proč to jde a nejde. Byl jsem hvězdou a automaticky byl na mě větší tlak z veškerých očekávání. Když se mi povedl zápas, tak na mi říkali, že jsem zachránil zápas a kdovíco. Tohle nechci – jsem normální člověk a brankář, který je členem týmu. Pokud vyhrajeme zápas – máme všichni zásluhu, pokud prohrajeme – každý má svou vinu. Prosím fanoušky, aby tento můj postoj pochopili, Robert Kristan tu je pro to, aby chytal a pokud možno se zlepšoval a pomohl tak mančaftu. Tohle je má práce.“

Poslední otázka: jak se vám tedy v Pardubicích líbí?
„Paráda! Mám to tu rád, protože má rodina je zde šťastná a to je pro mě důležité. Bydlíme v domě na kraji města, má dcera chodí do školky a všechno je v pohodě. Mé ženě se zde líbí, Pardubice nejsou extra velké město, zkrátka tak akorát. Je tu opravdu hezky, jen ať konečně už doopraví třídu Míru. Snad se to do února povede.“ (usmívá se)